Na konci července na mě dolehl splín. Zdálo se mi, že mě nikdo nemá rád a že je to nespravedlivé. Nic mě nebavilo, dokonce mi nechutnalo jíst. A to je u mě už co říct! Tak jsem se rozhodla, že toho využiju a budu držet půst.
Příprava
Den před půstem jsem odlehčila stravu a vypustila alkohol. Vyklidila potraviny poživatelné bez úpravy, odstranila z jídelního stolu ovoce a vše jedlé. Vyznačila jsem si dny půstu a dny návratovky do kalendáře. Ledničku jsem zalepovat nemusela, neboť v ní nic jedlého nezbylo. Jen jsem na ni dala velkou ceduli:
Jsou na ní dny půstu (20.–22. 7. 2017), návratovky (23.–25. 7.), záznamy, kolik jsem vážila a poznámka, že jsem druhý den půstu prováděla šankprakšalánu – jógovou techniku očisty celé trávicí trubice. V aplikaci Poznámky jsem založila poznámku o půstu, abych si mohla vést dokumentaci včetně fotek. Půst jsem rituálně zahájila 19. 7. po večeři – odcinkla jsem začátek procesu činelky. První den půstu jsem se ráno zvážila, změřila a vyfotila, vážení jsem pak opakovala denně ráno i v době návratovky, další foto a měření jsem dala po ukončení půstu. Ve dnech půstu jsem moc nehubla – váha stále kolísala kolem 60 kg, úbytek nastal až v třídenní návratovce, skončila jsem na 58 kg. Potvrdilo se u mě, že pro hubnutí je rozhodující návratovka, alespoň u krátkých půstů. Je to menší úbytek, než půstující lidé obvykle uvádějí, ale v mém případě je to jedno, neboť při své výšce 177 cm a BMI pulzujícího kolem 19,5 (jedna z kalkulaček BMI) jsem na optimu pro své tělo. Účelem mého půstu byl tak hlavně fyzický, myšlenkový a emocionální detox, péče o tělo a o trávení a příslušné orgány. Tuším, že hlavně játra a žlučník to potřebovaly. No, pravda taky je, že jsem si snila i o tom, že v návratovce slavnostně obléknu své oblíbené žluté šortky, do kterých se už víc jak rok nemůžu narvat...
Průběh
Půstem mě provázel občas se ozývající a občas utichající hlad různé intenzity, nedá se však o něm říct, že by byl „sžíravý“, jak jsem v nějakém textu o půstu četla. Zřejmě jsem se těmi důkladnými přípravami přepnula do režimu mimo jezení a pozornost mi šla jinam. Chuť k jídlu jsem necítila nijak zvlášť intenzivně, ale občas se ozvala. Hádám, že té se nikdy nezbavím. Neobjevila se žádná nevolnost z hladu, ani křeče v břiše, jak jsem tak trochu čekala druhý den. Přisuzuju to pitnému režimu. Kontinuálně jsem se prolívala minerálkama a čaji, vypila jsem nejméně 3 l denně. Moč byla téměř čirá, mnohem čistší, než když normálně jím – to asi piju málo a velkou měrou se pitím odvodňuju (káva, alkohol).
Nevýhodou pro mě bylo, že jsem v tomhle krátkém půstu neměla tolik energie, jako když jím. Pochůzky jsem vyřizovala jen první den, pak jsem byla doma. Vyústilo to do velmi volného, klidného, stálého pracovního a životního tempa – chvílemi trochu jednotvárného. Nikam jsem se nehnala, změnilo se mi rozložení času. Sice mi klesla výkonnost (= poměr vykonané práce ku množství času), ale získala jsem hodně času navíc a zbavila se tlaku stihnout něco „do oběda“. Velice psychicky vzpružující pro mě byla jednoduchost půstu: neřeším co jíst, co kupovat – prostě nejím. Jakýkoliv dietní režim včetně raw, paleo a jiných úchylek je proti tomu extrémně těžký, většinu své kapacity věnujete řešení toho, co, kdy, jak a proč jíst, a ještě žvaněním na toto téma zatěžujete své okolí;-) Další, velmi léčivé zjednodušení spočívá v tom, že u informačního detoxu vás tolik nerozptyluje informační smog. Koncentrujete se na pár vybraných věcí (já jsem redakčně upravovala texty, a tak jsem se svojí slonicí – viz první díl seriálu o půstu – uzavřela dohodu, že na internetu můžu jen na jazykovou příručku a na weby pro ověření faktů v textech). Přineslo mi to pocit větší čistoty a řádu a komfort pro intelektuální práci. Sice jsem nějaký mírný odpor překonávala (jako ostatně často, když je třeba pracovat, a já bych se radši třeba opalovala...), ale šlo to slušně.
Měla jsem dobrý odhad v tom, že jsem programově utlumila všechny své fyzické aktivity na minimum. Ušetřená energie mi stačila právě tak na kvalitní provedení práce v termínu. Na své oblíbené intenzívní fyzické cvičení s Jillian Michaels jsem neměla chuť ani pomyšlení. Ale našla jsem i půstující lidi s opačným přístupem: výživová poradkyně vyráží uprostřed třídenního půstu na 8kilometrovou procházku a navštěvuje s žravými přáteli restauraci, jiná masochistka do sebe během půstu lije nějaké bahno, ze kterého se jí zvedá žaludek, a poté jde na intenzívní fitness. To bych nedala.
Dělalo mi velice dobře cvičit v pauzách od práce jógu. Cvičila jsem sestavy na detoxikaci (první a druhý díl) a rozproudění lymfy, proti bolestem zad, hlavně bederní páteře a někdy jen tak něco hladivě relaxačního a zklidňujícího. Jsem opravdu upřímně vděčná, že dnes existuje tolik podpůrného materiálu zdarma a cítím potřebu všem těch ženám, na jejichž videa odkazuju, jmenovitě poděkovat. Markéta Mlejnková z kanálu Fit jóga Markéta je sportovní profík, má největší výběr cvičení různého zaměření a účelu (třeba i běžci a cyklisti), některá celkem náročná a pro mě neproveditelná, tak volím ty nejjednodušší varianty. Domáčtější StillOnTheWay stíhám napodobit častěji a s menším úsilím, líbí se mi její jemná cvičení a příjemný, uklidňující hlas. Ten má i mateřsky konejšivá Martina Doubková, jejíž videa jsou prakticky rozdělena do několika skupin podle délky lekce. Chcete-li trochu excentričtější relax, můžete sjet cvičení Šárky z jogovny.cz. Její osobitý styl namlouvání videjí už stihl mnohé diváky pobouřit (jak je vidět v diskuzi, kde ji kritizují echt jogíni, co si myslí, že se má vše včetně mluvení dělat zvolna, pomalu, pokud možno bez emocí a mdle). Mně její vedení dělá dobře, vedle relaxačního potenciálu je tam pro mě nečekaně i sexy náboj a umí to ze mě uvolňovat emoce. Technicky sice nedokonalé, ale opravdu originální. A k těmto všem ženám jsem nakonec vždycky přidávala trochu zdravotnějšího Václava Vocáska s jeho krátkými videji, mezi nimiž si každý může najít dokonce i cvičení posilující konkrétní orgán nebo zrak či nehty. Děkuji vám všem ještě jednou za vaše videa! Fakt mi pomáhají.
Příště o detoxu.
