Práce se stínem podle Teal Scott aneb Nesnáším chlapy

Teal Scott je sexy krasavice, vypadá jako modelka a pronáší hluboká moudra, za která by se nemusel stydět ani starý, ošklivý, vousatý guru. Proto ji také mnozí lepší (rozuměj duchovní) lidé nemají rádi a podezřívají ji, že je automat nebo vtělený zlý mimozemšťan.    

Spirituální katalyzátorka Teal Scott www.thespiritualcatalyst.com

Pro mě je to ale nová hvězda na poli spirituálna.  Její inteligentní, strukturovaná sdělení dávají smysl. A to nejen abstraktní. Velmi často předává konkrétní doporučení, jak žít nebo jak se cítit líp. A jsou to doporučení vhodná i pro obyčejné smrtelníky, jak jsem si sama na sobě ověřila:-)

Před pár dny jsem tu četla pěkný blog Evy Hrindové, jak muži neumějí lovit a jak nám nejde randění a vůbec komunikace, a hned se mi oživily staré rány. Vzpomněla jsem si totiž na několik poměrně nedávných schůzek, co se mi taky nevyvedly. Doteď jsem vlastně zklamaná, naštvaná a uražená. Tak jsem si řekla, že se s tím vypořádám nějak konstruktivně a důstojně. Použila jsem k tomu video Teal Scott nazvané Práce se stínem a vybrala si z něj druhé cvičení - Hledání potlačovaného JÁ.

Teal říká, že když nemůžeme vystát určitý typ lidí nebo nějakou jejich vlastnost, že v nás oživují něco schovaného, co nechceme na sobě vidět, ale je to naší součástí. Ti lidi nám ukazují naše potlačené JÁ. Je zdravé v sobě nic nepotlačovat a uvést vše do harmonie. To uděláme tak, že své potlačované JÁ nejdřív poznáme. Můj problém: nesnáším typické chlapy 40+, o jakých píše Eva Hrindová, takové ty lehce samolibé balvany, co by rádi sex, ale nechtějí investovat pozornost, ani emoce a taky jsou trochu srabi, takže to přímo neřeknou.

Tento svůj problém jsem rozepsala do 6 sloupců, jak radí Teal. V prvním sloupci jsem vypočetla, co na takových chlapech nesnáším a odsuzuju. Bylo tam třeba: zájem o mě jen předstírá; dělá ze sebe, co není, dělá se lepším; dotírá na mě, osahává mě, ale vůbec mě u toho nevnímá; je hloupý, nesnese jiný názor, natož kritiku; je vyhýbavý, neosobní, uzavřený, mluví ve frázích; ani nevidí, jak je falešný a nepoctivý, přijde mu to OK. Ve druhém sloupci jsem se do takových týpků vciťovala a psala, jak by on soudil mě. Třeba by řekl: je namyšlená, že je něco víc; cpe mi svá moudra, o která nestojím; protivná; kritizuje mě, neváží si mě; neví vlastně, co ode mě chce; zdržuje mě; nudí mě; z toho nadělá, že jsem si na ni sáhnul….; všetečná, strká nos do mého soukromí; je příliš náročná a to je nepohodlné. Ve třetím sloupci jsem dovedla do extrému první sloupec a psala nejhorší možné varianty. Bylo to: lhář, podvodník, manipulant; pohodlný sobec, chce jen brát; jsem jen jeho masturbační pomůcka zadarmo; sebestředný, nevzdělaný dement, tupec; vůbec nikdo a nic ho nezajímá; žije ve lži, odpojen od sebe i od ostatních; neschopný vztahu a života, prostě ubožák – k čemu je vůbec na světě?! Čtvrtý sloupec zesiluje to, co bylo ve druhém – čím já vadím takovým chlapům nejvíc. Asi tímto: jsem namyšlená intelektuální slepice; asi budu frigidní a mít sexuální předsudky, když jsem mu nedala; určitě lakomá, žádné benefity ze mě nevzešly; jsem otravná, moje společnost je nesnesitelná; protivná fúrie; agresivní Xantipa, co sráží a ponižuje muže; ničím mužnost, mohla bych ho vykastrovat a zničit. V pátém sloupci jsem si naordinovala homeopatickou dávku vlastností z prvního sloupce a uvažovala, jak by mi mohly zlepšit život. Možná když bych se trochu přetvařovala a užívala fráze, dokázala bych se zavřít a komunikačně odpálkovat dotěry, a tím se víc chránit. Nezdržovala bych se s ničím a nikým, kdo mě nezajímá a nehodí se ke mně, tím bych se mohla mnohem účinněji zaměřit na své cíle a záměry v životě. Kdybych si víc brala, co chci, víc bych od druhých dostala. Kritiku bych si vůbec nepřipouštěla a dala jen na sebe. Klidně bych trochu předstírala, co nejsem, a nelámala si hlavu s tím, že nejsem chytrá a poctivá, kdo je dokonalý? – neřeším. Byla bych spokojená sama se sebou i se všemi svými kazy. Já se zlepšovat nepotřebuju, já jsem už dokonalá... Pak jsem si prošla pátý sloupec a to, s čím nejvíc rezonuju, jsem psala do šestého. Tím jsem odhalila svoje potlačené JÁ. Bylo tam: naprosto spokojená sama se sebou teď hned (sebepřijetí); účinně se zaměřuji na své cíle (zaostřit záměr); dělám všechno tou nejjednodušší cestou (zjednodušit).

Nakonec jsem pod tabulku napsala: 1. Jak denně potlačuji své potlačené JÁ? a 2. Jak bych mohla denně rozvíjet své potlačené JÁ? 1. Je to klasika: nepřijímám své nedokonalosti; beru moc vážně mínění druhých a kritiku; nechám se snadno rozptýlit tím, že se starám o druhé, a únikovými závislostmi (třeba internet:-); stále řeším a zpochybňuju své cíle a záměry; perfekcionistka; zbytečně váhavá a zdrženlivá v jednání. 2. Dalo by se s tím dělat třeba: denně alespoň jedou udělat rituál přijetí; denně si udělat konkrétní radost (lak na nehty, jít bruslit…); denně najít 3 věci, za které dám sama sobě respekt (třeba za práci, co jsem udělala); každý den udělat aspoň jeden krok pro svůj záměr (třeba napsat blog:-); každý den udělat něco spontánně, bez přípravy a neřešit – opakovaně improvizovat a pak to třeba další dny měnit, a tím být v pohybu.

Připadá mi to dost dobrý.  Nevěřila bych, že z tak obludné negace vyjde tolik rozumných a dobrých doporučení a že z toho pro sebe tolik vytěžím! Vlastně už mě ti chlapi ani tolik neserou….

P.S.: Pro lovení žen muži (případně dnes i naopak) z toho vyplývá:  Nikdy nevíš, co dostaneš, může to být něco jiného, než jsi chtěl(a), a i tak to může být cenné. A taky si myslím, že seznamování nám nejde proto, že muži a ženy spolu skoro neumějí přátelsky, upřímně a otevřeně mluvit bez sledování nějakých postranních úmyslů a hraní rolí. A čekají moc od druhého a málo od sebe…