Kdo by to byl řekl, že si můžu vypěstovat závislost na cvičení? Stalo se mi to se studiem jógy online Michaely Klímové, s Mishayogou.
K józe, k tomu nudnému cvičení pro holky, se opakovaně vracím už přes 15 let. Dlouho jsem chodila do Jógy v denním životě. Líbila se mi strukturovanost lekcí (relax, hathajóga, dechová cvičení, mantra, relax), svědčilo mi psychicky vygumovat si hlavu a nemyslet na nic jiného než jak správně provést daný pohyb, bylo to i fyzicky osvěžující. Odkojená knihami Eduarda a Míly Tomášových, Květoslava Minaříka, Paula Bruntona, Břetislava Kafky, Jiřího Vacka, které se od 90. let začaly u nás hojně vydávat, jsem s uctivou bázní předpokládala, že za fyzickým cvičením je schované vysoké magično, s kterým si nemám zahrávat a které mi může převrátit život: „Jóga není pro zbabělce,“ řekl Eduard Tomáš.
Vlastně jsem chtěla změnit svůj život, toužila jsem žít duchovní dimenzi, protože mi moje plochá materiální a intelektuální existence nepřipadala dost opravdová a naplňující. A jiné duchovno než tyhle přísně hřímající otcovské autority jsem neznala. S očima navrch hlavy jsem sledovala gurušku evropského původu, která jednou zavítala do brněnské JDŽ a v oranžovém rouchu mi připadala nadlidsky dokonalá. I ponožky měla oranžové... Do smrti nezapomenu, jak mnou potom otřáslo, když program, který vedla, byl naprosto pod psa, a jak tupě a nadřazeně diagnostikovala jeho účastníky na základě dvou, tří slov, která řekli, včetně mě. Tím mě smrtelně urazila:-( O něco později se provalilo, že nejvyšší guru JDŽ dlouhodobě prznil evropské jogínky. Usoudila jsem, že hřímající otcovské duchovní autority můžu z celé jógy vypreparovat jako slepé střevo a že budu radši cvičit sama doma.
Jednou jsem se na internetu proklikala na obrázek asi jediné ženy, kterou dosud znám, jíž sluší vyholená hlava víc než vlasy. Byla to Michaela Klímová. A já jsem poprvé vyzkoušela online jógu studia Mishayoga. Nový, neobvyklý, jemný způsob vedení spolu s hladivým relaxačním hlasem cvičitelky mi opravdu zalahodil. Vyhovují mi komentáře, které obracejí mou pozornost na to, co mám ve svém těle fyzicky vnímat a jak se mám cítit. Když cvičím sama, nedokážu se na to tak snadno soustředit a není to tak konejšivé, jako když mi to říká pomalu plynoucí ženský hlas. Proti pohybovým stereotypům, které mám pod kůží, jdou třeba instrukce, že máme při nádechu nafukovat tělo, zvláště břicho, jako balónek a co nejvíc zvětšovat objem trupu. „Nádech uvolňuje,“ říká často Misha a já jsem si to nesmírně oblíbila. Symbolizuje mi to jemnou revoluci spočívající v tom, jak příjemně se jako žena můžu cítit, když přestanu své tělo týrat postoji společensky přijatelnými pro ženu (zastrčené břicho, mělký dech, bederní lordóza, vysoké podpatky a imperativ zaujímat co nejméně prostoru, a budit tím dojem křehkosti, ladnosti, submisivity). A svoji duši kritikou, že ty vyžadované postoje neumím zaujímat trvale. Nafukování hrudníku, vyvalování břicha a nadechování do beder a do mezer mezi páteřními obratli je pro mě téměř bez nadsázky vysvobozením:-)
Neustálý pohyb těla během uvolňování i jednotlivých poloh, který Misha opakovaně doporučuje, dodává cvičení lahodnou organičnost a příjemnost. Klasická jóga je ve srovnání s ním mnohem strnulejší a asketičtější. Michaela Klímová si dala za cíl rozšířit jógu jako moderní, laskavé a jemné cvičení. Pro mě z ní téměř nepozorovaně učinila něco velmi přirozeného a v jejím podání i velmi ženského. Baví mě i její výklady o tom, co na psychické rovině značí zablokování té či oné části těla a odpovídajícího energetického centra. Ráda si představuju, že když uvolňuju třeba kyčle, provádím současně na jiné úrovni terapii duše a léčím své emocionální šrámy. Hluboce mě uspokojuje pocit, že spolu s fyzickými pohyby, které provádím, dávám sama sobě luxusní léčivou péči. Mishayoga ve mně umí toto spojení dobře navodit, a tím prohlubuje moji schopnost sebelásky. Jako většina žen tady mám rezervy. Půlhodinka jen pro mě, když se nestarám o nikoho jiného a neberu na nikoho ohledy, kdy jsem na prvním místě jen já, pak dlouho nic a pak zase já, je pro mě slastný léčivý balzám. S blížícím se koncem sestavy se ve mně pravidelně ozývá volání: „Néééé! Já chci ještě…“
Pak se kouknu na stránku eshopu a uznale kvituju, že je to dobře vymyšlený projekt i z obchodního hlediska. Respektuje zásadu win-win. Zaplatíte stovku kartou a získáte měsíční přístup k mnoha online lekcím s různým zaměřením (moje oblíbené jsou Pružná záda bez bolesti, Vitalizace kořenové čakry, Uvolnění ztuhlé pánve, Jóga na rozproudění nové energie). Okamžitě můžete začít cvičit. Když to budete dělat denně, stojí vás jedna lekce 3 Kč. Máloco mě donutí denně cvičit – a tohle je jedna z motivací, která na mě silně zabírá. A je založená výhradně na cukru:-) Hledí ku prospěchu zákazníka.
A jaké závislosti máte vy? A jaká motivace na vás nejlépe funguje?
