Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak se mi dařilo v Akademii návyků Pavla Říhy?

4. 04. 2016 14:13:30
Se zaváděním nových návyků a jejich dodržováním mám své zkušenosti. Asi rok jsem denně cvičila Jógu v denním životě a projela jsem 11 kol Kouzla Rhondy Byrne.

Pokoušela jsem se i o jiné věci, které se týkaly péče o těla nebo pracovního režimu. Uspěla jsem jedině tehdy, když mi provádění návyku bylo příjemné hned a když příjemný pocit přetrval. Dobře si pamatuju pocit radosti a síly, když si naplánuju něco, co upřímně chci, co mi nepředepisuje okolí, a dokážu to beze zbytku realizovat. Je odměnou sám o sobě.

Mým návykem, který jsem po celý měsíc v rámci 30denní výzvy úspěšně prováděla, je blogování. Patří do něho, že každý den půl hodiny píšu nebo edituju článek nebo natáčím, upravuju či edituju video. Začala jsem už před výzvou zahřívacími pokusy, ke kterým jsem se nemusela nutit. Stává se mi pravidelně, že už jen pár dní praktikování něčeho nového vnese do mého života novou, svěží energii, chuť se měnit se nakumuluje a k jedné změně se přibalí i další. Zjistila jsem po pár dnech, že vlastně pravidelně cvičím, aniž bych si to vědomě předsevzala, že mám lepší pracovní návyky, víc doma udržuju pořádek. Nenechala jsem se tím ale zmást. Dobře vím, že je to pomíjivý efekt přepáleného začátku a že víc záleží na tom, jak rozložím síly, abych změny dokázala ve svém životě udržet dlouhodobě (= několik let). Přidružené návyky pochopitelně po pár dnech ochably, i když neodpadly úplně. Byla to pro mě připomínka, že pohyb a vývoj je něco jako elixír mládí, který svědčí každému věku a který chci užívat pořád a co to půjde.

Jak se mi dařilo návyk plnit?

Součástí mého plánu bylo cílené drobení návyku na malé krůčky (1. týden 10 minut blogování, 2. týden 15 min, 3. týden 20 min a 4. týden 25 min), nepřetahovat, nepřepalovat, ubírat páru, rozložit svoji energii a pozornost jakoby po co nejdelším čase v průběhu měsíce. Ukázalo se, že je to přinejmenším stejně těžký úkol jako neselhat a plnit návyk 30 dní v kuse. Moje plnění mělo očekávanou dynamiku: První týden jsem nedokázala uřídit čas a místo plánovaných 10 minut se blogování věnovala 45–60 minut. Instrukce na druhý týden zněla: BRZDIT! Přetahování povoleno pouze v okamžiku publikace, kdy je zanoření do procesu příliš intenzívní.

Druhý týden, kdy jsem byla několik dní mimo domov, jsem předem počítala s poklesem energie i koncentrace na návyk, což mě nakonec přinutilo zvolnit. Dobu plnění jsem překračovala jen mírně. Povzbudilo mě zjištění, že i s podprůměrou koncentrací to lze docela dobře projet a plnit na 100 % a že se vyplatí zakomponovat do plánu vlastní nedokonalost a nerezignovat. Výzva z prvního týdne, která zní ubrat, částečně splněna a zůstává platná i nadále.

Během třetího týdne jsem si uvědomila, jak důležitá je pro mé soustředění volba tématu článku. Pokud pro mě téma není dostatečně atraktivní a vyberu si ho pro jeho snadnost a oddechovost, moje koncentrace prudce klesá. Asi jediná cesta, jak se dlouhodobě udržet v proudu blogování, je vybrat si to nejlákavější, i když třeba obtížnější téma a zpracovávat ho po krůčcích. Při dokončování a publikaci článku jde moje koncentrace nahoru (viz graf níže). Postup, jak zvýšit koncentraci na návyk, spočívá pro mě i v tom, že si budu cíleně dopřávat co nejvíce viditelných výsledků – zážitků dokončování, publikace, reakcí a ohlasů. Je to vlastně první případ (mimo pracovní svět pochopitelně), kdy jsem na sobě uplatnila vnější motivaci vlastními výsledky.

Ve čtvrtém týdnu moje koncentrace a výkonnost velmi kolísaly. Nashromáždila se ve mně únava z jiných činností, spánkový deficit. Vypadá to, že výběr pravidelného blogování jako prvního návyku je v mém případě asi maximální ambice, kterou lze ještě (s občasnými obtížemi) naplnit a že se tento závazek chvílemi pěkně pronese. Několik dalších návyků budu proto volit tak, aby na mě nevznášely další nároky, ale aby nadlehčovaly a podepíraly moje blogování, aby byly spíš odměnou. Budu pečovat o tělo a žhavým adeptem na návyk číslo dvě je zvyk chodit večer dřív spát.








Měla jsem v plánu využít Akademii návyků k vyzkoušení vnější motivace lidmi a prostředím. Navrhla jsem si seznam materiálních odměn, kterými se obdaruji po týdnu, čtrnácti dnech... plnění. Zjistila jsem, že mě nebaví je shánět, takže zůstávají dosud nevyčerpané na mém „virtuálním kontě“. Neumím z nich utvořit okamžitou pozitivní zpětnou vazbu, která by fungovala bezprostředně po splnění návyku. Na to se víc hodí samotná publikace s ohlasy (stačí mi pár pozitivních) a překvapivě i taková blbost jako odškrtnutí dalšího splněného dne na nástěnce – párkrát mě ke splnění motivovalo i vědomí, že udržím čistý, jednotný „vzoreček“ odškrtnutých dní a každý den se na něj můžu zálibně koukat:-) Soudím z toho, že nemateriální satisfakce (okamžitá pozitivní zpětná vazba) je pro mě z velké části dostatečná, pokud jsem silně motivovaná vnitřně. V podstatě na ni můžu jet celou 30denní výzvu. Materiálno zkusím zapojit asi jako větší odměnu po několikatýdenním „odpracovaném“ úseku. Mohlo by to fungovat zhruba jako moje výplata nebo zotavující dovča. Pro mě z toho vyplývá poznání: abych mohla efektivně používat vnější materiální motivaci, je třeba ji umět vůbec přijmout – radovat se z ní, umět si ji užít a umět ji pak využít. Po x-té se mi potvrdilo, že nejsem přirozeně primárně zaměřená na materiální bonusy a že v mém případě se vyplatí dovednost radostného a účelného nakládání s materiálnem cíleně cvičit. Chci přitom jít cestou uvědomění si, že peníze a věci mi pomáhají vytvářet příjemné pocity a to, že jsem je získala vlastními silami, je potvrzením mé skvělosti a úspěchu;-)

Sociální experiment

Už na začátku online kurzu jsem si umínila, že provedu sociální experiment. Poprvé jsem se cíleně nechala zvnějšku motivovat skupinou lidí a využila většinu sociálních sítí, které kurz nabízel. Ukázalo se, že účinek sociální motivace je vzhledem k velkému prostoru, který v Akademii návyků (AN) dostala, slabší. Podle aktivity ostatních kurzistů to platí nejen pro mě, ale i obecně. Do AN se přihlásilo více než 100 lidí, ale v uzavřené FB skupině (108 členů) i na stránkách AN se jich projevovala jen hrstka. Lidi byli aktivní na začátku kurzu, když se připravovali na 30denní výzvu a deklarovali své nadšení a odhodlání. Pak nastal prudký sešup. Využívala jsem (a využívám) FB skupinu ke sdílení svých výstupů a postovala tam odkazy na své články. Ohlasy od jednotlivců byly milé, dávaly mi příjemnou, jemnou, ale nijak rozhodující motivaci, neboť přicházely v řídkých intervalech těsně po publikaci. Pavel Říha byl ve FB skupině aktivní (= odpovídal na konkrétní otázky jednotlivců) prvních 14 dní po rozjezdu kurzu (asi do konce ledna), pak se jeho činnost omezila na administrativu typu postování upoutávek na lekce a webináře. Obdobně postupně umlknul a přestal odpovídat na otázky na stránkách Akademie návyků. Jeho poslední diskusní aktivitu jsem tam dohledala 27. 2., kurz ale končil až 20. 3. Dá se říct, že se na to poslední měsíc (nepočítám-li závěrečné webinářové vstupy 28. 2. a 13. 3.) vyflákl. Úplně vypustil koncovku. Ne že by mi to bránilo v provádění návyku, ale je to pro mě po intenzívní péči o klienty na začátku kurzu (kterou jsem chválila v prvním článku) zklamáním, které mě nutí degradovat Pavla Říhu z dvouokého na jednookého krále mezi povětšinou slepými infopodnikateli.

Naopak příjemně mě překvapila online aplikace Deník úspěchů, kde je možné denně zaznamenávat své pokroky (ekvivalent nástěnky s odškrtanými (ne)splněnými dny), sledovat, jak jsou na tom druzí, a komunikovat s nimi. Kdo by to byl řekl, že mě tolik potěší, že mi někdo pravidelně srdíčkuje mé splněné dny:-) Největší inspirací jsou pro mě zkušení matadoři, kteří aplikaci používají už více než rok a jsou schopni dlouhodobě plnit třeba 8 návyků současně. Žasnu, co jsou někteří lidé schopni opakovaně za den stihnout. S obdivem sleduji jejich úspornou a energeticky nenáročnou rutinu, kterou si v zaznamenávání návyků vypracovali. Když jsem nesplnila, povzbudili mě a upozornili na věci, které jsem trochu zanedbala: že si můžu předem vymyslet náhradní plán plnění pro případ, že se nedostanu k psaní, že mám myslet na odměny. Tahle podpora mi opravdu pomáhá. Díky za ni. Pomohlo mi to pochopit velký rozdíl mezi omezeným účinkem krátkodobé motivace (Pavel Říha) a trvalým prospěchem z dlouhodobé podpory (sparring partner, komunita).

Malé, dlouhodobě udržitelné krůčky

Dokonale to zapadá do nejdůležitějšího poznání, které jsem si z AN odnesla. Na vlastní kůži jsem pocítila, jak důležitá je vytrvalost a soustavnost a že je v konečném důsledku mnohem produktivnější pracovat pravidelně po malých kouskách než se návalově zanořit do 2–3denní nonstop práce, kdy jde ostatní život stranou. Výsledky jsou hmatalelné:

1. Článek o slovech dobroser a mudroprd na mém webu České korektury. 28. 1.

2. Recenze na Mishayogu. 8. 2.

3. Založení YT kanálu a první video. 19. 2.

4. Recenze na přednášku Artho Wittemanna Logika lásky. 2. 3.

5. Článek o oslovení Milé ženy na mém webu České korektury. 6. 3.

6. Recenze na online kurz Pavla Říhy Akademie návyků. 18. 3.

7. Tento článek.

Poslední článek na blogu idnes před vstupem do AN jsem napsala 16. 2. 2015, předtím jsem je většinou zveřejňovala s odstupy několika měsíců. AN mi pomohla se po roce zase rozběhnout a taky začít s něčím novým. 30denní výzvu jsem zahájila 15. 2. Jak je vidět z dat na seznamu výše, rozpohybovala mě už teoretická příprava a v zahřívacím kole jsem s předstihem publikovala 1. a 2.

Potvrdilo se mi, že jediný způsob, jak dlouhodobě provádět návyk, je vybrat takový, který mě baví a nemusím se do něj nutit (přizpůsobit ho na míru svému emocionálnímu já – více v minulém článku). Podařilo se mi docela zevrubně a pravidelně hodnotit své plnění návyku, i když to není úplně dokonalé. Zvládám zatím vést denní záznamy, ale rezervu mám v týdenním a delším vyhodnocování a úpravě plánu podle výsledků. Tady postupuju se skluzem, spíš intuitivně a mám štěstí, že jsem jako první zvolila návyk, který mi jde dobře a moc úprav nevyžaduje. Vyhodnocování chápu jako nástroj sebepoznání – i takhle se dá zkoumat, co skutečně chci (jak moc to doopravdy chci, a tudíž to dělám), a co nechci.

Na stránkách o zdravém kondičním a silovém tréninku jsem našla myšlenku, která úlohu motivace v našem životě hezky koriguje. Příjemně mě uzemnila. Vyplývá z ní, že nejde ani tak o to, jak kvalitně jsme motivovaní, ale k čemu: „(...) přílišná motivace (...) může skončit i neštěstím, zraněním či smrtí. Tedy, že se až příliš namotivujete do něčeho, na co zkrátka nemáte. Nemáte na to zkušenosti, nemáte na to vzdělání, nemáte (...) sílu, nemáte na to talent. Ano, v tomto je motivace jen pouhá fráze. (...) Často vidíme, jak jsou lidé motivování k něčemu, pro co se doslova nenarodili. (...) Přílišná motivace je mnohdy nebezpečná a určitý základní stres či strach je pocitem, který vám naopak může naznačovat, tohle není tvoje cesta, tudy nechoď, to může špatně skončit,“ tvrdí zakladatel a trenér Core Training Martin Snášel.

A já si to vztahuju i na všechny své současné a budoucí návyky. Hlavním důvodem, proč jsem se rozhodla je pěstovat, není to, abych se cestou jejich vzorného plnění stala dalším Pavlem Říhou, podnikatelkou z pláže či vysmátou ženou placenou za svoji existenci, ale to, abych v jejich proudu, v tom, jak mi jdou, nebo nejdou, jak mě lákají, nebo odpuzují, líp poznala, kdo jsem. Teprve pak můžu mít vůbec motiv se k tomu blížit.

Související odkazy:

Trochu se divím, že jsem o Akademii návyků našla jen reklamní texty, ale ne žádnou aspoň trochu poctivou recenzi. S jedinou výjimkou:

O svém užitku ze Školy návyků (první verze Akademie návyků) psal Jan Kvasnička už skoro před dvěma lety. Děkuji za inspiraci.

http://blog.kvasnickajan.cz/zmeny-v-budovani-navyku-a-reseni-casove-narocnych-situaci/

http://blog.kvasnickajan.cz/jak-jsem-na-tom-s-budovanim-navyku-po-2-mesicich/


Autor: Hana Borovská | pondělí 4.4.2016 14:13 | karma článku: 10.53 | přečteno: 777x

Další články blogera

Hana Borovská

Ta socha je kýč! aneb Tanečky kolem Anny Chromy

Moc se mi líbí sousoší Čeští muzikanti od Anny Chromy na pražském Senovážném náměstí. Pražákům ho závidím a pravidelně se jím jezdím kochat. Naposledy k tomu kochání ale přibylo i kroucení hlavou.

28.8.2017 v 22:51 | Karma článku: 29.60 | Přečteno: 760 | Diskuse

Hana Borovská

Jak jsem držela svůj první třídenní půst. Díl 3.

Na konci července na mě dolehl splín. Zdálo se mi, že mě nikdo nemá rád a že je to nespravedlivé. Nic mě nebavilo, dokonce mi nechutnalo jíst. A to je u mě už co říct! Tak jsem se rozhodla, že toho využiju a budu držet půst.

8.8.2017 v 12:28 | Karma článku: 11.77 | Přečteno: 581 | Diskuse

Hana Borovská

Jak jsem držela svůj první třídenní půst. Díl 2.

Na konci července na mě dolehl splín. Zdálo se mi, že mě nikdo nemá rád a že je to nespravedlivé. Nic mě nebavilo, dokonce mi nechutnalo jíst. A to je u mě už co říct! Tak jsem se rozhodla, že toho využiju a budu držet půst.

7.8.2017 v 12:27 | Karma článku: 13.09 | Přečteno: 717 | Diskuse

Hana Borovská

Jak jsem držela svůj první třídenní půst. Díl 1.

Na konci července na mě dolehl splín. Zdálo se mi, že mě nikdo nemá rád a že je to nespravedlivé. Nic mě nebavilo, dokonce mi nechutnalo jíst. A to je u mě už co říct!

6.8.2017 v 20:46 | Karma článku: 15.71 | Přečteno: 986 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Petr Omelka

O zakopaných Němcích, chytání syslů a vstupu do KSČ

Byla to taková krásná pozdně letní neděle, provoněná začínajícím podzimem. Čas burčáku a zvláštních setkání.

16.10.2017 v 20:53 | Karma článku: 13.35 | Přečteno: 318 | Diskuse

Pavel Vrba

Byl jsem dneska poctěn, když jsem tu vobálku vobržel.

A hnedle se cejtím takovej důležitej a chtěnej. Nestává se mi to často, maximálně jedenkrát za 4 roky. A taková vobálka, ta v sobě ukrejvá zajímavý věci. K pobavení, k pláči i znechucení. Když ji totiž votevřu, nestačím se divit.

16.10.2017 v 18:12 | Karma článku: 20.12 | Přečteno: 492 | Diskuse

Vladimír Aim

Tohle máme volit

Již v pondělí se všichni budeme držet za hlavy a naříkat, koho jsme si to zvolili, a bude nám jasné, že tlupa právě zvolených není schopna zodpovědně rozhodovat vůbec o ničem.

16.10.2017 v 17:35 | Karma článku: 11.76 | Přečteno: 576 | Diskuse

Martin Faltýn

Volební guláš a koblihy už nestačí. Je třeba přidat!

Každý se rád občas nechá překvapit něčím neobvyklým, novým, zajímavým... někdy i neotřelým. A to i ve volbách. A tak je guláš nahrazen koblihami, druhdy se jezdilo "Zemákem"... Občas to ale přestřelí.

16.10.2017 v 17:20 | Karma článku: 8.04 | Přečteno: 254 | Diskuse

Jana Slaninová

Lotr intelektuál

Pohádky jsou něco, co nás provází od dětství. Holky chtějí být princezny nebo Popelky, kluci rytíři nebo lapkové. A s některými jejich touhy rostou.

16.10.2017 v 9:33 | Karma článku: 15.67 | Přečteno: 400 | Diskuse
Počet článků 28 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3225

Vášnivá hledačka pravdy a chyb:-) Vlídná školitelka.

www.skolitelka.eu
www.ceske-korektury.cz

Recenze a vlogy mám taky na svém Youtube kanálu: https://www.youtube.com/channel/UCkDUcOigUNtbBAe9bko4L3Q



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.