Ta socha je kýč! aneb Tanečky kolem Anny Chromy
Nad tím, že se pražský magistrát náhle usnesl, že je to kýč a že nejlepší by bylo ho spolu s jinými pražskými sochami někam odsunout. Do podstaty dění nemám ambice pronikat. Zdálky to vypadá jako periodicky se opakující záchvatkovitý proces: umělkyně věnuje nějaké městské části či instituci artefakt, její vedení ho přijme (na jaře 2017 to byla socha Franze Schuberta odhalená v areálu Hudební fakulty AMU), načež se odněkud vynoří zástupci „elit“, kteří píší dopisy, podepisují petice a pořádají protesty proti kýčům a umělkyni vůbec. Případně hrozí, že se srotí do komisí, aby Prahu od nevhodných soch vyčistili.
Nejspíš si myslí, že mají automaticky mimořádně hodnotný názor na to, co je kýč, a co Umění. Bohorovnost, s jakou by někteří činovníci rádi všem předepisovali, co je krásné, a co nikoliv, mě nepřestává udivovat.
Netuším, proč se třeba rozhodli, že realistická (říkají tomu „kýčovitě prvoplánová“) socha, u které můžu poznat, co zobrazuje, je kýč. A když zase něco není realistické (plášť svědomí u Stavovského divadla), je to moc fantasy a to je taky špatné (tamtéž).
Prostě se tak nějak usnesli, že od devětaosmdesátého frčí abstrakce. Možná se o tom, co je momentálně krásné, rozhodují podle nějaké schválené a v učebnicích prosazované časové osy, ne podle artefaktu samotného.
Když se porozhlédnu po svém rodném Brně, přepadá mě dokonce pocit, že podle těchto zvláštních „elitních“ tvorů musí být Umění hnusné, aby to nebyl kýč. A rozhodně nesmí být poznat, co artefakt zobrazuje, případně tam nesmí být vůbec žádná souvislost s ideou, kterou symbolizuje. Nejlepší dokonce je, když je to s tou ideou v přímém rozporu. Dobrým příkladem je třeba dílo nazvané ironicky Spravedlnost na Moravském náměstí před budovou Nejvyššího správního soudu České republiky.
Postava panáčka nemá žádné oči, uši, vůbec smysly, ani obličej a nesmyslně se hmoždí s přetěžkou krychlí. Hmoždí se s ní pochopitelně neúspěšně, neboť jí na krychli tryská vodotrysk, takže jí podkluzuje mokrá podlaha. Na nějakou spravedlnost tudíž vůbec nemá čas – a její vzhled napovídá, že ani schopnosti. Lidem nepřipadalo „spravedlivé“ ani její jméno, a tak dílko překřtili na: Exekutora s pračkou, Člověka, co má zácpu nebo Náčelníka z Přeletu nad kukaččím hnízdem. Na stejném náměstí se proti ztrhanému Exekutorovi hrozivě tyčí surrealisticky zdeformovaný kůň.
Pozoruhodné není ani tak to, že na sobě veze malinkého moravského markraběte Jošta, ale že z jistého úhlu variuje ústřední umělecké téma brněnského centra, jímž se v posledních letech stal penis. V případě zdeformovaného oře i s koulema. Turisté si sousoší neprohlížejí z odstupu, ale zásadně lezou pod něj.
Dílo se jmenuje Odvaha. Asi proto, že si makrabě Jošt na toho šíleného koně vůbec troufl vlézt. Jo, aha, on možná vykonal něco odvážného pro Moravu, to se však u sochy nedozvíte, takového ducha tam nezavnímáte. Ani symbolickým náznakem.
Cílem umění už není něco tak primitivního jako skrze krásu povznášet duši, budit vyšší city, ale zavařit pseudointelektuálům a snobům hlavu v marném hledání smyslu tam, kde není, a přivodit jim úzkostné stavy zíráním na vyprázdněné abstrakce. Ano, byla jsem na pár postmoderních či jakých výstavách a znám ty kecy, že autor chtěl lidi „provokovat“ a donutit je se „zamyslet“. Děkuji, nechci. Provokujících puberťáků mám za svou učitelskou kariéru nad hlavu. A myslet umím sama, nepotřebuju k tomu popohánět. Provokovat a nutit k myšlení není podle mě hlavní smysl umění. Ale Brňáci šli v destrukci ještě dál. Legendárním čnícím penisem na náměstí Svobody, který bůhvíproč vydávají za hodiny, zcela destruovali smysl užitkového umění.
Užitkové umění! To přece ještě donedávna byly čajové servisy vystavené v Moravské galerii. A považte – z těch šálků se dalo pít! S obřím penisem naproti tomu nejde dělat vůbec nic. Hodiny neukazuje, neboť aktuální čas z něj nikdo nedokáže dešifrovat, kuličky dává skoupě. Můžete se u něj leda vyfotit. - Jak jsem vděčná za tu nedaleko stojící kašnu a za to, že je v ní fakt voda a že vodotrysky tryskají!
A když z tohoto Kocourkova přijedu do Prahy a jdu Senovážným náměstím, nevycházím z údivu, že postavy hudebníků vypadají jako lidi.
A jsou to opravdu krásní muži a ženy, křepčící, divocí, vášnivě se oddávající hudbě, v tranzu nepotřebují vidět. Nasávám tu euforickou energii živé hudby, tryskající kolem mě a jsem ráda, že se k tomu můžu na chvíli připojit. Když se toho dost nalokám, cítím se živější a jdu svižně a radostně dál.
Musí-li být něco podle současné pochybné módy nesmyslné a hnusné, aby to elitní činovníci nazývali Uměním, já hlasuju všema deseti pro kýč. A nejsem sama. Lidem se sochy Anny Chromy líbí.
Hana Borovská
Jak jsem držela svůj první třídenní půst. Díl 3.
Na konci července na mě dolehl splín. Zdálo se mi, že mě nikdo nemá rád a že je to nespravedlivé. Nic mě nebavilo, dokonce mi nechutnalo jíst. A to je u mě už co říct! Tak jsem se rozhodla, že toho využiju a budu držet půst.
Hana Borovská
Jak jsem držela svůj první třídenní půst. Díl 2.
Na konci července na mě dolehl splín. Zdálo se mi, že mě nikdo nemá rád a že je to nespravedlivé. Nic mě nebavilo, dokonce mi nechutnalo jíst. A to je u mě už co říct! Tak jsem se rozhodla, že toho využiju a budu držet půst.
Hana Borovská
Jak jsem držela svůj první třídenní půst. Díl 1.
Na konci července na mě dolehl splín. Zdálo se mi, že mě nikdo nemá rád a že je to nespravedlivé. Nic mě nebavilo, dokonce mi nechutnalo jíst. A to je u mě už co říct!
Hana Borovská
Iva Radulayová a její videa o partnerských vztazích. Recenze
Videa Ivy Radulayové jsou pořád o tomtéž – o partnerských vztazích v dnešní době. Nebo ještě přesněji: ta poslední jsou hlavně o jejich krizi a zahnívání.
Hana Borovská
Kurz asertivního jednání Jany Brzkovské a Jiřího Salveta. Recenze
Není nejspíš úplně ideální hlásit se na kurz asertivity, když nemám ujasněné, jestli se chci zcela vážně a bez výhrad oddat jejímu nacvičování.
Hana Borovská
Jak se mi dařilo v Akademii návyků Pavla Říhy?
Se zaváděním nových návyků a jejich dodržováním mám své zkušenosti. Asi rok jsem denně cvičila Jógu v denním životě a projela jsem 11 kol Kouzla Rhondy Byrne.
Hana Borovská
Recenze online kurzu Pavla Říhy Akademie návyků
Na videa Pavla Říhy jsem narazila před několika lety, v době kdy infopodnikání v Čechách a na Moravě rozkvetlo do bujných výhonků produktů Davida Kirše, Jiřího Vokáče Čmolíka a mnoha roztodivných aktivit jejich kurzistů.
Hana Borovská
Recenze na přednášku Artha Wittemanna Logika lásky
Terapeut Artho Wittemann ve své práci originálním způsobem rozvíjí koncept, který vysvětluje náš emocionální život pomocí vztahů mezi vnitřními bytostmi. V přednášce, která byla součástí kurzu v centru Maitrea, ukazuje,
Hana Borovská
Recenze na studio Mishayoga Michaely Klímové
Kdo by to byl řekl, že si můžu vypěstovat závislost na cvičení? Stalo se mi to se studiem jógy online Michaely Klímové, s Mishayogou.
Hana Borovská
Emil Páleš a jeho angelologie. Recenze
Není to krásné být doktorem přírodních věd a k tomu odborníkem na anděly? Možná že ano, ale potom se člověk nevyhnutelně stane i držitelem Bludného balvanu českého klubu skeptiků Sisyfos.
Hana Borovská
Recenze na Kouzlo od Rhondy Byrne
Rhonda Byrne nechce nic menšího než pomoci miliardám lidí žít šťastně. Stěží existuje strmější a ambicióznější nabídka než ta, kterou nám ve svých knihách Tajemství, Moc nebo Kouzlo předkládá. Přesto dýchá ze všech těch návodů na superpozitivní new age život něco úctyhodného. Možná fortelně a vědomě vystavěný pozitivní záměr.
Hana Borovská
Ivo Toman, Debordelizace hlavy. Recenze
Tak nějak samozřejmě se dnes předpokládá, že všichni toužíme po úspěchu. Nechápu, proč. Počítá s tím i Ivo Toman a chrlí jednu motivační knihu za druhou. Když zrovna nechrlí, tak přednáší nebo školí. Z jakých ingrediencí je složen
Hana Borovská
Věra Keilová, Marcelka z hor. Recenze.
Nevíte, co se sebou a se životem? Sedněte na židličku, podejte ruce Marcelce, koukněte jí do očí a – stanete se na chvíli vědomými. A kde jsou teď vaše chmury? A co je tu teď k řešení? – Nic tu není k řešení. A není, kdo by řešil.
Hana Borovská
Život podle cizího scénáře. Recenze na Anděly v mých vlasech
Když jsem poprvé poslouchala Gabrielu Filippi, jak čte knihu Andělé v mých vlasech od Lorny Byrne, cítila jsem se okouzlená a povznesená. Je krásné být v tmavé, deštivé noci zalezlá v teplé, měkoučké posteli a nechat se oblažovat cinkáním a září andělů, vyletujících z hrajícího iPodu.
Hana Borovská
Moje letní raw foodové dobrodružství: Jak se mi nedařilo
Ze zprávy o mém letním raw dobrodružství byly vyškrtnuty ty nejhorší propadáky. Tímto se k nim přiznávám.
Hana Borovská
Moje letní raw foodové dobrodružství: Pokusy s avokádem
Kdo chce být jen trochu raw, bez avokáda se neobejde. Sice mi samotné nikdy moc nechutnalo, ale v rámci letního raw dobrodružství považuji za svou povinnost pokusit se s ním skamarádit.
Hana Borovská
Moje rawfoodové dobrodružství: Cukety a salsa se střídavými úspěchy
Nikdy mi nešlo do hlavy, proč musí vegetariáni napodobovat normální jídla jako párky a paštiky. Rawfoodisti to dělají taky. Jak asi chutnají jejich špagety?
Hana Borovská
Moje letní raw foodové dobrodružství: Úvod
Není lepší příležitost pro vyzkoušení nějaké nové úchylky, než jsou letní prázdniny. A tak jsem se vrhla do experimentování s raw food ( = syrovým, veganským jídlem, doslova „s živou stravou“).
Hana Borovská
Recenze na AdKash, Wor(l)d Global Network a MAT9 Jiřího V. Čmolíka
Letadlo jménem Wor(l)d Global Network s přidruženou aplikací AdKash bylo odhaleno, jeho fungování podrobně popsáno. Fascinuje mě, že se ještě najdou lidi ochotní do něho nastoupit. Lví podíl na tom má i marketingová vynalézavost neurore(s)tard/téra a vymývače mozků Jiřího Vokáče Čmolíka.
Hana Borovská
Recenze na Léčebný kód Alexandera Loyda a Bena Johnsona
Vždycky si s chutí přečtu kvalitní popularizační výklad o tom, proč naše tělo a psychika nefungují, jak by měly. Zvlášť když je autorem lékař. A to je jediná dobrá věc, kterou Léčebný kód Alexandera Loyda a Bena Johnsona přináší. Kdo čeká, že ho vyléčí, není asi psychicky úplně zdravý.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 28
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 4539x
www.skolitelka.eu
www.ceske-korektury.cz
Recenze a vlogy mám taky na svém Youtube kanálu: https://www.youtube.com/channel/UCkDUcOigUNtbBAe9bko4L3Q